Areál kláštera a baziliky sv. Jiří
Dějiny areálu kláštera sv. Jiří na Pražském hradě dodnes historiky nenechávají spát. Připomeňme si, že se jedná o nejstarší klášter na území Čech, úzce napojený na mocenské sídlo Pražského hradu 10. století. Samotný kostel sv. Jiří byl založen někdy před rokem 921 knížetem Vratislavem I. jako druhý a reprezentativnější hradní chrám po kostele Panny Marie a stal se knížecím pohřebištěm. V roce 925 byly do jeho interiéru přeneseny ostatky babičky knížete Václava, později svaté Ludmily. Poslední revize archeologických pramenů sbíraných od 80. let 19. století však tuto nejstarší stavbu musela prohlásit za nezvěstnou. Hlavním důvodem špatného stavu dochování je nejspíše poloha kostela na jednom ze dvou hradních vrcholků, který byl postupně vyrovnáván. Stopy po něm pak dalšími přestavbami zanikly.
Když byla v následujícím desetiletí na hradě postavena rotunda sv. Víta, jež později pojala ostatky knížete Václava, byl význam kostela sv. Jiří upozaděn. I to bylo jednou z příčin, proč jej panovník mohl věnovat chrám nově založenému klášteru, který po vzoru mnohých říšských sídel dostaly ženské řeholnice, pocházející převážně z neprovdaných příslušnic panovnické rodiny či rodin velmožů. Diplomatickou misi do Říma s žádostí o založení nejen tohoto kláštera, ale také pražského biskupství vedla dcera panovníka a sestra pozdějšího knížete Boleslava II. Mlada. Po jejím návratu někdy kolem roku 970 se stala první abatyší nového řeholního domu a přijala řeholní jméno Marie.
Založení kláštera musela doprovodit jak stavba obydlí pro nové jeptišky, tak radikální přeuspořádání či přestavba chrámu z důvodu změněného provozu. Kostel sv. Jiří musel být přizpůsoben řeholnímu životu, provázeného pravidelným rytmem hodinek a separací jeptišek od kněží i laiků. Tyto předpokládané stavební změny jsou předmětem pátrání historiků i archeologů. Právě do tohoto období dnes klademe nejstarší archeologicky odkryté relikty baziliky sv. Jiří. Tato první dochovaná stavba již byla budována vyspělou technikou z kamenných kvádříků, měla bazilikální dispozici podobnou té dnešní a minimálně západní kryptu s chórem nad ní. Důležitou součástí interiéru baziliky zůstali knížecí pohřby. V roce 999 sem zde byl na čestné místo uprostřed chrámu pohřben kníže Boleslav II., jehož finanční podpora kláštera byla rozhodující.
I když nám je první klášterní chrám alespoň částečně známý, klášterní budovy 10. století archeologové hledají marně. Na severní straně kostela se kdysi terén prudce svažoval k Jelenímu příkopu a nejstarší budovy zde jsou až zděné románské ze 12. století. Předpokládá se proto, že první klášterní budovy – dormitář, refektář a další místnosti kolem předpokládaného rajského dvora musely být dřevěné. Nasvědčuje tomu také archeologická situace v pozdější klášterní kapli (dnes sv. Anny), ve které byl nalezen starobylý hrob z 10. století s relikty kolem stojících dřevěných konstrukcí.
Po zcela destruktivním požáru kláštera v roce 1142 došlo k přestavbě chrámu i klášterních budov. Přestože se dnešní bazilika dochovala v jádru v této podobě a byla do ní od 19. století postupně rekonstruována, románský klášter ze 12. století se dochoval pouze v archeologizované podobě pod násypy rajského dvora, kde je dosud relikt zachován pod betonovou deskou. Dějiny areálu nasvědčují, že rekonstruován byl vždy přednostně klášter, tedy místo bydlení, který dostal nejdříve gotickou, posléze dodnes stojící barokní novostavbu. Bazilika již nikdy nebyla velkolepě znovu vystavěna v novém slohu, díky čemuž se nám dodnes unikátně zachovalo její původní románské jádro.